Rozhovor: O knížkách i písničkách s Lenkou Jakešovou

Lenka Jakešová je spisovatelka a autorka knížek pro děti a několika zpěvníků. V současné době chystá do tisku další knížku, a tak jsem využila možnosti a položila jí pár otázek.

  • Co Vás přimělo začít psát knížky pro děti?

Vlastně jsem vůbec knížky psát nechtěla. Vždy jsem o sobě tvrdila, že nemám dostatečnou slovní zásobu na to, abych mohla cokoliv sepisovat. Začalo to vše v práci. Vlastně v bývalé práci. Vystudovala jsem SPgŠ v Liberci. Pracovala jsem jako učitelka v MŠ ve Frýdlantě, kde jsem se narodila, a do svých 40-ti let žila. Ráda jsem s dětmi zpívala a přednášela básničky. Téměř každý den děti z mého oddělení znaly novou básničku nebo písničku. Když jsem byla v koncích a nevěděla, jakou básničku nebo písničku budu děti učit, prostě jsem si něco vymyslela. Melodii jsem zvládla vymýšlet také, i když musím říci, že zaznamenat melodii, to mi dalo práce rozhodně víc.

V roce 2007 jsem odešla ze školství. A mně přišlo líto, že se povedené písničky zapomenou a zpívat nebudou. Proto jsem trochu bázlivě oslovila hudební vydavatelství Karez. Tenkrát jsem si vůbec nedovolila doufat, že o písničky budou stát. Po 14-ti dnech se mi paní Karez ozvala, že písničky bere. A tím to začalo. Nápadů jsem měla spoustu. Proto jsem začala psát písničky i do vydavatelství Infra, kde po mně paní vydavatelka chtěla nejen písničky, ale i metodiku. A tady se již konečně dostávám k pohádkám.

Jelikož pro děti je nejlepší motivací pohádka, začala jsem si vymýšlet krátké motivační pohádky k písničkám. Najednou jsem zjistila, že mi to celkem jde. Proto jsem si řekla, že zkusím sepsat pohádkovou knihu.

  • Na jaká témata se nejčastěji zaměřujete?

Našla jsem se v příbězích i v písničkách, které jsou o přírodě a o zvířátkách. Moje první knížka Kamarádi na výletě, věřte nebo ne, měla být o chlapci, který tráví čas u babičky. Začala jsem psát první odstavec první kapitoly. Přečetla jsem si ho a zjistila, že na příběh, který jsem vymyslela, se začátek mého vyprávění vůbec, ale vůbec nehodí. Proto jsem měla dvě možnosti. Buď přepsat odstavec nebo vymyslet příběh jiný. A já si vybrala tu druhou možnost, neboť se mi začátek, který jsem rozpracovala, moc líbil.A já vlastně vůbec nevím, jestli bych uměla napsat knihu o něčem jiném než o přírodě…

  • Testujete své rukopisy na vlastních dětech, než je pošlete do nakladatelství?

Otestovala jsem první knihu. Pamatuji se, že v době, kdy jsem ji psala, byl můj tehdy   šestiletý Máťa nemocný. Proto jsem u něj seděla a četla mu pohádku z počítače.Druhou pohádku, kterou jsem psala o půl roku později, slyšet nechtěl. Chyběly mu k tomu totiž obrázky, takže si počkal na hotovou knížku.

  • Kde berete inspiraci a nápady na nové příběhy?

Nevím. Nápad vždy přijde tak nějak sám.

  • Vy nejste jen autorka pohádkových knížek, ale i zpěvníků. Máte k hudbě blízko?

Ano, velice ráda zpívám, i když mi občas nějaký tón „ujede“. Ale to mě nezastaví. Vždy jsem tíhla k písničkám, které byly psané spíše pro děti, k písničkám z různých pohádek. Mám ráda písničky od pana Svěráka a Uhlíře. Od svých 10-ti, 12-ti let miluji skupinu Elán. Jezdím na jejich koncerty a turné po celé republice.

  • Byla nějaká knížka, kterou si pamatujete ještě z dětství a kterou by si podle Vás měli přečíst i dnešní děti?

Pamatuji se na knížku, kterou jsem milovala a znala téměř celou nazpaměť. Byla to veršovaná Zlatovláska od Josefa Kainara. Dále jsem několikrát četla Děti z Bullerbynu od Astrid Lindgrenové a Kluci, holky a Stodůlky od Evy Bernardinové.Co by si podle mě měly děti přečíst? Pohádky, kde se něco dozvědí. Každá pohádka by měla dítěti něco dát, poučit ho. A to nenásilnou formou. 

  • Sledujete současnou literární scénu? Zajímáte se o „konkurenci“, tedy sledujete tvorbu svých kolegyň, které píšou pro děti?

Abych se přiznala, kdybych neměla osmiletého diblíka, „konkurenci“ bych nesledovala. Ale je samozřejmostí, že večerní rituál bez čtené pohádky si neumíme ani já, ani náš Máťa, představit. A proč nechci sledovat ostatní spisovatele? Abych nemohla kopírovat příběh. Zrovínka nedávno jsem totiž koupila nádhernou knihu. Po přečtení první kapitoly jsem s údivem zjistila, že je na stejné téma, jako nyní píši pohádku já. A já nevím, zda mám ve psaní svého příběhu pokračovat. Sice je téma jinak zpracované, ale přesto se zatím neumím rozhodnout.

  • A zaujala Vás z té současné tvorby pro děti nějaká knížka?

Dobrodružství pavouka Čendy od Pavla Čecha. Máme doma všechny tři díly. Dále pak Zákeřné keře od Daniely Krolupperové.

  • Setkáváte se se svými malými čtenáři na nějakých besedách?

Ano. Moc ráda jezdím do knihoven. Nedávno jsem byla i v MŠ.

  • Kde se na Vás mohou děti těšit ve druhé polovině tohoto roku? (Pokud tedy opět nezasáhne koronavirus.)

Nyní koncem července budu předčítat, hrát a zpívat pár svých písniček v kavárně Domov v Raspenavě, kam moc ráda chodím. Pečou tu totiž vynikající zákusky a vaří moc dobré kafíčko. Je to tréninková kavárna působící v rámci sociálně terapeutické dílny.Dále zatím opravdu nevím.

Paní Jakešová, moc děkuji za krásný a inspirativní rozhovor. Přeji Vám plno krásných nápadů a samozřejmě i nakladatelů chtivých vydat Vaše rukopisy. 🙂

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s