Recenze: Shelley Jacksonová – Mizení Sybil Joinesové

Gotické horory patří mezi má oblíbená témata. Většinu těch, které jsem četla, vydalo nakladatelství Jota, které umí takové knihy udělat krásné i po grafické stránce. Paranormální horor Mizení Sybil Joinesové je stejně jako předchozí knihy s tímto tématem doslova vymazlený. Zaujme už samotnou obálkou, ale i uvnitř je plný obrázků a fotografií, které skvěle doplňují text a ze kterých mrazí. Pro milovníky hororů je tato kniha jistě nezbytností.

Název: Mizení Sybil Joinesové

Autorka: Shelley Jacksonová

Nakladatelství: Jota

Počet stran: 504

Rok: 2021

I když to nemám ve zvyku a do příběhu uvádím čtenáře mých recenzí svými vlastními slovy, u této knihy udělám výjimku a vypůjčím si anotaci z Databáze knih. Důvodem je, že tato kniha je natolik zvláštní a rozmanitá, že se bojím, abych zbytečně svým popisem neprozradila víc, než je nutné. Přišli byste pak o hodně zajímavý zážitek.

Anotace:

Jedenáctiletá Jane Grandisonová, ztrápená svým koktáním, sedí na zadním sedadle auta a v ruce drží neobvyklý dopis. Podle něj má od nynějška žít a studovat v Odborné škole Sybil Joinesové pro duchomluvné a ústoslyšící děti. Škola založená v roce 1890 je na první pohled útočištěm pro děti, které se touží zbavit své vady řeči. Ovšem Sybil Joinesová, zvaná také jen Ředitelka, má následkem svého prokletého a tragického dětství poněkud jinou představu. Tato průkopnice v oboru nekrofyziky totiž hodlá „dar“, jímž oplývá ona i její studenti, náležitě využít. Prostřednictvím svého koktání a zadrhávání dokážou vyvolávat hlasy duchů hovořící ze světa mrtvých, ze světa, jejž sama Ředitelka navštěvuje, jak se jí zlíbí. Jednoho dne ovšem zmizí jedna ze studentek, událost přiláká pozornost rodičů i policie a všechno se radikálně začíná měnit…

Recenze:

Odborná škola pro duchomluvné a ústoslyšící děti. Už název školní instituce, o které se v knize dozvídáte, je hodně zvláštní. Musím se přiznat, že mě duchařina a téma vyvolávání duchů hodně zajímaly. Očekávala jsem však klasicky psaný román, takže jsem byla poněkud zaskočena formou, kterou autorka zvolila.

„Úvodní slovo editora“ jsem původně chtěla přeskočit, když mi došlo, že to není klasické úvodní slovo editora, ale součást románu. Tento „editor“ totiž dává dohromady všechny předkládané texty, občas k nim dopisuje své poznatky a komentáře a dovysvětluje, o co se v nich jedná. V knize se střídají „poslední depeše“, které údajně ze záhrobí píše sama ředitelka školy, která zemřela, aby se vrátila živá a nahradila se sebou samou. Pokud jsem to tedy správně pochopila.

Druhým textem je pak „příběh stenografky“, tedy výše zmíněné dívky Jane Grandisonové, která se stane stenografkou a v podstatě má za úkol přepisovat to, co mrtví vzkazují ze záhrobí. Jane vypráví o tom, jak na škole začala studovat, jak a proč se tam vůbec dostala, až po její „kariéru“ stenografky.

Dalšími texty, kterými je příběh doplňován, jsou teoretické spisy o nekrofyzice, tzv. četba, a dále dopisy mrtvým spisovatelům, přičemž se jedná o taková zvučná jména jako Emily Brontëová, Bram Stoker, Poe a další.

Uff, doufám, že jsem to popsala aspoň trochu srozumitelně, protože ono to ve skutečnosti moc popsat nejde. Faktem je, že tato kniha je pořádná bichle nabitá zajímavými texty, které dohromady utváří mrazivý příběh. Způsob, jaký autorka zvolila ke svému vyprávění, je hodně neobvyklý a asi nikdy jsem se ještě s ničím podobným v knize nesetkala. Co mě nejvíce bavilo, bylo vyprávění stenografky. Její příběh, jak se do školy dostala, jak se seznamovala s prostředím i neobvyklými praktikami. Pak mi přišly hodně zajímavé zmíněné „dopisy mrtvým spisovatelům“, ale to je tak všechno. „Poslední depeše“ pro mě byly nudné a doslova jsem se jimi musela prokousávat. Snaha o vysvětlení některých odborných procesů, nebo jak nazvat mluvení s mrtvými a prolínání světa živých a mrtvých, to jsem většinou vůbec nepochopila.

Podle mě je kniha zajímavou raritkou a bude zajímat toho, komu nevadí trochu „odborný“ styl podání. Pokud očekáváte oddechové čtení, zapomeňte na to. Na tuto knihu jsem se musela hodně soustředit, a i tak jsem se často ztrácela a musela listovat zpět, abych se ujistila, co právě čtu, kdo co vypráví atd.

Mizení Sybil Joinesové pro mě bylo spíše zklamání, i když možná to bylo i tím, že jsem od ní měla opravdu velká očekávání. Jelikož si myslím, že kniha má svou hodnotu, ale já zkrátka jen nebyla ta správná cílová skupina, rozhodla jsem se ji procentuálně vůbec nehodnotit. Věřím, že si své nadšené čtenáře najde.

Pokud vás kniha Mizení Sybil Joinesové zaujala a rádi byste si ji pořídili, můžete tak učinit na stránkách nakladatelství Jota, kterému moc děkuji za poskytnutí recenzního výtisku.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

Blog na WordPress.com.

Nahoru ↑

Vytvořte vlastní web s WordPress.com
Začít
%d blogerům se to líbí: