Victoria Mas – Bál šílených žen

Čtyři ženy, čtyři různé příběhy, čtyři odlišná společenská postavení. A všechny spojí léčebna pro duševně choré ženy SalpetriereBál šílených žen je krátká novela z konce 19. století ve Francii. Čte se velmi dobře a téma blázince i dnes budí spoustu zájmu veřejnosti, tak jako kdysi. 

Název: Bál šílených žen

Autor: Victoria Mas

Nakladatelství: Odeon

Recenze:

Téma z ústavu pro choromyslné mě zaujalo už proto, že jsem před několika lety četla naprosto uchvacující knihu Tmavé stěny Willardu a dodnes se mi svírá hrdlo úzkostí, když si na ni vzpomenu. Kniha byla tak emotivní, že jsem u ní brečela skoro od začátku až do konce. Už proto jsem zatoužila přečíst si další příběh z tohoto prostředí. Navíc kniha Bál šílených žen je vychvalovaná snad všude, kam se podívám. Takže proč to nezkusit? 

Nebudu tady vyprávět celý příběh, ale půjčím si oficiální anotaci z Databáze knih:

Postavit románovou prvotinu na sporné existenci duchů je docela odvážné. Ale Victoria Mas neváhala, když se rozhodla vytvořit obraz pařížské společnosti konce 19. století, kde byl problém vyslovit i méně troufalejší myšlenku, pokud její nositelkou byla žena. Čtenáře zavede tam, kam se podívá málokdo, do chvalně i nechvalně proslulého hospitálu Salpetriere, kam se „odkládaly“ nejen duševně choré, mravně zkažené, ale i „nepoddajné“ ženy, manželky, dcery… O to zajímavější pohled, že zde vystupují i reálné postavy, slavní neurologové Charcot a Babinski, jejichž metody včetně veřejných ukázek hypnózy a hysterických záchvatů, vzdor vší problematičnosti, přispěly k rozvoji medicíny. Každoroční masopustní bál, který se v Salpetriere konal, je pak příležitostí rozvinout poutavý děj, v němž se setkají dva odlišné světy – svět internovaných žen a svět pařížské smetánky – a změnit od základu osudy románových postav.

Jak to vidím já:

Hlavními hrdinkami jsou dívka z dobré rodiny Eugénie, která dokáže vidět duchy a naslouchat jim. Díky tomu může předat poselství lidem, kterých se týká. Když jednou vidí svého dědečka a najde na jeho radu ztracený náhrdelník své babičky, svěří se jí a vše poví. Babička ji vezme do náručí a zdá se vše v pořádku. Jenže je to zrádná duše skrytá za milým úsměvem. Vše poví Eugéniinu otci a ten ji odveze do léčebny v Salpetriere, aby na ni navždy zapomněli. Dcera mluvící s duchy by byla hanba rodiny. 

Druhou hrdinkou je intendantka Geneviéve pracující dlouhá léta v léčebně a starající se velmi důsledně o všechny ženy. Nikdy se nestalo, že by porušila řád. Má svá tajemství – nikdy se nesmířila se smrtí své sestry a stále jí tajně píše dopisy, které neodesílá, ale schovává v krabici ve skříni. Její život se s příchodem Eugénie rapidně změní. Najednou se stírají rozdíly. Která z nich je šílená? A která je zdravá? 

Autorka však zašla ještě dál. Vybrala další dvě ženy, na kterých ukazuje zrůdnosti léčebny i to, jak sobecky lékaři používali ženy ke své slávě schované za zástěrku vědeckých výzkumů. Louise je hysterička, která vystupuje na veřejných přednáškách doktora Charcota a podrobuje se hypnóze. Jednoho dne se však i pro ni něco změní. 

A poslední z žen, které se autorka věnuje více, je stará Thérése, která je zavřená za to, že hodila do řeky svého pasáka a on se utopil. Být v léčebně jí naprosto vyhovuje. Má konečně po letech útrap jako prostitutka klid a pohodlí. Jenže i ji čeká změna…

Bál šílených žen je skvěle vystavěný příběh, který ukazuje čtyři různé případy a čtyři různé pohledy na život za zdmi léčebny pro choromyslné. Příběh se skvěle čte a hodně se mi líbilo, že autorka střídala čas minulý s přítomným, ale jen tak, aby dodala textu na dynamice. Přítomný čas měl podtrhnout to, co se právě teď děje, a že to je něco opravdu důležitého. 

Zápletka mi přišla dobře vystavěná, ale něco mi tam chybělo. Ty emoce, které z Tmavých stěn Willardu doslova stříkaly. Autorka nepředstavovala žádné drastické způsoby, kterými by lékaři či sestry přiměli pacientky „k poslušnosti“. Jediné, co se Eugenii stane, je zavření na samotku. Navíc mi nepřišlo, že by z toho, že je zavřená, cítila nějakou tragédii. Jako kdyby to přijala za fakt… Celkově příběh plyne tak nějak až moc poklidně, i když se tam dějí podstatně velké zvraty a pro všechny čtyři změny to znamená obrovské změny, se kterými se musí vypořádat především vnitřně, samy v sobě. 

Nejspíš je můj pohled ovlivněn tím, že mi zmíněné „stěny“ přišly tak geniální a máloco je předčí. To však neznamená, že bych Bál šílených žen nedoporučila k přečtení. Naopak. Pokud vás toto téma zajímá a nechcete být „rušeni“ žádným doplňkovým příběhem, ale chcete si vychutnat čistě jen příběh ze Salpetriere, určitě po knize sáhněte. 

Hodnocení: 6/10

Knihu Bál šílených žen můžete koupit třeba zde. Já jsem ji četla jako e-knihu. 

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s