Massimo Vacchetta je italský veterinář, milovník ježků a také autor úspěšně knížky 25 gramů štěstí, kterou vydalo nakladatelství Kazda. Jelikož jím založená záchranná stanice pro ježky úspěšně pokračuje, přichází autor s další knihou Srdce pro ježky, která se dotkne velmi citlivé snad každého čtenáře. Plakat budete dojetím i smutkem. A nejen pro ježky.
Název: Srdce pro ježky
Autor: Massimo Vacchetta
Nakladatelství: Kazda
Počet stran: 228
Rok: 2020
Recenze:
Musím se přiznat, že i když jsem velký milovník zvířat, hlavně psů, od dob své dospělosti o nich nečtu. S výjimkou humorných nebo dětských knížek. Proč? Protože se bojím bolesti, dojetí a smutku, které by ve mně tyto příběhy mohly vyvolat. Obzvlášť příběhy, kde zvířata trpí, prostě nezvládám. Pravdou je, že jsem pokukovala už po první zmíněné knížce, kterou pan Vacchetta napsal. Nakonec jsem odolala. Srdce pro ježky mi poslala hodná paní Maruška z nakladatelství Kazda. A já jsem jí nesmírně vděčná, i když je pravda, že zpočátku jsem si nebyla jistá, jestli knížku zvládnu přečíst a nepraštím s ní. Autor mi zezačátku totiž strašně lezl na nervy.
Vacchetta nás seznamuje s tím, jak vznikla jeho záchranná stanice pro ježky a okamžitě nás vtahuje do života mezi bodlináčky, ale i do svého vlastního soukromí. Popisuje, jak dává ježkům skutečně celé srdce i veškerou svou energii. Ježci jsou na prvním místě dokonce i před jeho vlastním zdravím a dlouho i před jeho vlastní matkou. A to je to, co mě drásalo nejvíc. Dokážu pochopit nadšení, které někdo dokáže takové stanici věnovat. Dokážu pochopit lásku, kterou dává všem těm tvorečkům a mám i pochopení pro to, že je chce zachránit za každou cenu. I když na eutanazii mám názor rozdílný a podle mě je zbytečně nechat některé tvorečka trpět, jen proto, že to sami nejsme schopni vzdát nebo si chceme dokazovat, že dokážeme vyléčit každého tvorečka. Ale kašlat na vlastní matku, která je navíc tak vážně nemocná, jako ta jeho, to bylo fakt moc…
Naštěstí se to postupem čtení srovnalo a on sám pochopil, že pokud bude sám padat na hubu, nikomu tím nepomůže. S napětím jsem sledovala, jak získává jeho vztah s matkou nové, pevnější základy a jak se smiřuje s její těžkou chorobou. Nakonec mě až neskutečně dojímalo, jak si dokázali svou vzájemnou lásku a sounáležitost navzájem povědět a ukázat. Jak k sobě znovu našli cestu. Konec knihy mě samozřejmě rozplakal.
Pokud se bojíte do knihy pustit, protože jste nečetli první díl, věřte, že to vůbec nevadí. Já ho také nečetla, ale díky autorovu citlivému vyprávění jsem se rychle dostala do obrazu. Přesto po přečtení Srdce pro ježky toužím první knihu číst a rozhodně si ji pořídím. Čtení o tom, jak se o ty drobečky stará, jak jim pomáhá, co všechno je potřeba, jak se o ježky má starat běžný člověk, jak můžeme předcházet jejich poraněním nebo dokonce smrti atd. To všechno se mi moc líbilo. Ráda se k tomu vrátím i v prvním dílu a rozhodně už teď vím, že se budu soustředit na čtení o zvířatech mnohem více. Ty dobré duše si to zaslouží!
Hodnocení: 98 %
Za knihu Srdce pro ježky moc děkuji nakladatelství Kazda. Na jejich stránkách tuto knihu i předchozí díl seženete za skvělou cenu. Troufám si říct, že za tu nejlepší. 🙂
Knižní kavárna 
Zanechat odpověď