Od Barbary Hannay jsem nedávno četla romantický příběh z venkovského prostředí – Venkovská svatba. Kniha mě velmi překvapila, protože nepostrádala romantiku, hloubku a několik životních příběhů i časových úrovní. Když vyšla její další kniha – Setkání v Benátkách, okamžitě jsem ji zatoužila číst. Očekávání jsem měla po předchozí knize veliká. A to byla možná chyba…

Název: Setkání v Benátkách

Autorka: Barbara Hannay

Počet stran: 345

Nakladatelství: Baronet

Rok: 2020

Recenze:

Daisy je vdova. Její manžel zemřel nečekaně na infarkt ještě dřív, než stačil jít do důchodu. Trvá jí poměrně dlouho, než se z šoku a nečekané bolesti vzpamatuje. Když už se jí to téměř podaří, dostane nápad. Vypravit se do manželova rodného města – Benátek, se všemi svými dětmi. A tak pozve na dlouhou cestu přes oceán dospělého ženatého syna i s manželkou, dceru Annu, která se snaží prorazit jako herečka v Londýně a devatenáctiletou nejmladší dcerku Ellie, která jediná zatím žije s matkou.

Můj hlavní problém byl v tom, že zde nebyla jedna nebo jeden hrdina. Kniha měla hrdinů hned několik a já si nějak nedokázala k nikomu vytvořit vztah. Autorka se věnovala všem zmíněným postavám se stejnou intenzitou. Dopodrobna rozebírala životní situace všech tří Daisyných dětí, jí samotné i Marcovy ženy Bronte. To hlavně z důvodu, že Bronte nebyla s Marcem šťastná a chystala se od něj odejít. Místo, aby matce chystaný rozvod přiznali, hráli na ni divadýlko, jak jsou stále šťastný pár. Také Anna skrývala tajemství, které by matku mohlo nemile překvapit. A ani nejmladší dcera Ellie to neměla zcela komplikací.

Asi by mi ani tak nevadilo, že autorka vše řešila hrozně do detailů, jako to, že to znělo strašně nepravděpodobně. Chápu, že letěli do Benátek až z Austrálie a je to velká dálka. Ale dovolená trvala dva týdny a oni dělali, jako kdyby tam měli být dva roky. To vážně nevydrží dva týdny na dovolené, aniž by řešili všechny své rodinné a osobní problémy?

Další nepravděpodobnou záležitostí bylo, jak moc Daisy jako matka řešila problémy svých dětí. Chovala se, jako kdyby byli všichni dospívající a nikoli dospělí. Pane Bože! To vážně musela řešit, kdo z dětí kam večer vyrazil, s kým a zda s dotyčnou osobou hodlá trávit noc? Vždyť Anně bylo 25 a Ellie 19! A vážně bude devatenáctiletá mladá žena řešit takové problémy, jako by jí bylo patnáct?!

Tohle bylo na mě až moc naivní, sladké a předvídatelné. Všechno – včetně šokujícího tajemství nebožtíka – jsem dokázala uhodnout dopředu. I proto mě čtení moc nebavilo. A když bylo navíc vyprávění nudné, hloupé a místy hodně zbytečně zveličované, o to hůř se mi četlo.

Věřím, že kniha Setkání v Benátkách si najde plno nadšených čtenářů. Já si ji však neužila. Naopak. Rozčilovala mě snad každá druhá věta autorky. Škoda. Nápad na příběh byl velmi dobrý.

Hodnocení: 65%

Pokud vás i přes mé hodnocení kniha Setkání v Benátkách zaujala, zakoupíte ji na stránkách nakladatelství Baronet.