Když jsem začátkem roku přečetla Šikmý kostel Karin Lednické, myslela jsem, že už mě nic nemůže zasáhnout víc. Mýlila jsem se. Zcela správně jsem zvolila ke čtení Podbrdské ženy od mladé české autorky Jany Poncarové. Tato kniha byla hodně podobná tématem – též se odehrávala spíše na vesnici a hrdinkami byly udřené ženy, které se odmítaly podvolit těžkému osudu. Stylem psaní a delším časovým obdobím mi byly Podbrdské ženy o chlup sympatičtější. Lépe se mi četly, přestože ve mně vyvolávaly smutek, stejně jako čtení Šikmého kostela.
Název: Podbrdské ženy
Autorka: Jana Poncarová
Nakladatelství: Motto
Rok: 2018
Počet stran: 448
Recenze:
Jana Poncarová je pro mě letošní literární objev. Rozhodně si od ní koupím i další knihu – Eugenii. Je mi sympatická nejen knihou Podbrdské ženy, u jejíhož čtení jsem ani nedýchala, ale i tím, že je copywriterka na volné noze, tedy má stejné zaměstnání, jako já. 🙂
V Podbrdských ženách sledujeme osudy žen žijících na Rokycansku – tedy kousek od míst, kde jsem sama vyrůstala – jsem z druhé strany od Plzně. Mnoho věcí mi proto bylo známých a čtení pro mě tak trochu připomínalo „návrat domů“. Už jen jméno jednoho hrdiny – Mírek. Mužské jméno Miroslav s protaženým „í“ je zřejmě běžné jen u nás na Plzeňsku, protože nikde jinde jsem ho neslyšela a když jsem někdy mluvila o „našem Mírkovi“, přišlo to hodně lidem divné. Ale zpět ke knize…
Autorka ji rozdělila do několika dílů – sekcí, v nichž sledujeme postupně životy několika žen z jednoho rodu a také jednoho z mužů, již zmíněného Mírka. Mírek Kucman to v životě neměl lehké. Jeho matka zemřela krátce po porodu – ve skutečnosti však udřená prací na poli a u dobytka – když byl ještě dítě. Zůstal jen s několika sestrami a otcem, který byl despotický a arogantní. Byl přesvědčen, že žena je otrokyně muže a domácnosti a totéž naučil i svého syna. Ženy v rodě Kucmanů musely tahat vědra s vodou k dobytku, kydat hnůj, od rána do večera pracovat na poli a do toho se starat o starou chalupu, která čpěla plísní a nikdo ji neobnovoval. Musely udržovat teplou plotnu, teplo domova a sloužit svým mužům.
Největší část knihy je věnována Emilce, Mírkově manželce. Na něm je krásně vidět, jak jejich chování není běžné a jak se musí dívka ze zcela jiných poměrů a zvyklá na jiné jednání se ženami se vším smiřovat a poprat. Emilka neměla rozhodně jednoduchý život, ale to neměl ani jeden z hrdinů této krásné a emotivní knihy. Nebylo to jen o nepřístupném jednání mužů a podřízenosti žen, které se musely naučit ohnout svůj hřbet, ale i o tom, že většina dětí v tomto rodě vyrůstala bez matky a hlavně – bez lásky. Bez pocitu, že o ně někdo stojí, že jsou milováni – milovány. To bylo hodně drsné číst a v mnoha chvilkách i nepochopitelné.
Autorka vše napsala tak věrně, že se mi příběh zaryl hluboko pod kůži. Možná i proto, že můj muž a jeho otec byli zvyklí jednat se ženami podobným způsobem. Já sama často řeším, zda mi to za ten neustálý vzdor vůči takovému chování stojí. O to víc jsem prožívala příběh Emilky a Jany. Co jsem však nedokázala pochopit, bylo chování Jany vůči své dceři. Proč se tak chovala? Byla to snad ženská verze Kucmanovic povahy? Nebo se na ní podepsala výchova dvou despotických mužů a absence matky?
Podbrdské ženy ve mně zanechaly šrámy na duši a mnoho otázek, nad kterými budu ještě dlouho přemýšlet. Nejspíš odpovědi nikdy nenajdu. Nepřečetla jsem ji jedním dechem, i když byla velmi čtivá a doslova strhující. Musela jsem si příběh dávkovat, protože mě dostával do depresí. Věřím, že spousta čtenářů čtení neunese a knihu nedočte, nebo již nedočetlo. Je to škoda, protože je to skvost, který bych doporučila k přečtení mužům i ženám. A dost by mě pak zajímaly jejich názory.
Hodnocení: 98 %
Knihu Podbrdské ženy můžete koupit přímo na motto.cz.
Knižní kavárna 
Ahoj Sabi,
ta kniha vypadá zajímavě, možná ji koupím mamce k svátku. Už jsem jí pořídila Šikmý kostel, tak snad se jí bude líbit.
To se mi líbíTo se mi líbí