Recenze: Petra Nachtmanová – Zaťukej mi na srdce

Hlavními hrdinkami romantické a humorné knížky Petry Nachtmanové Zaťukej mi na srdce jsou dvě ženy – Věra, matka a manželka ve středním věku, která pracuje jako bankovní úřednice a snaží se najít životního partnera své dospělé dceři Idě. Ta žije jako svobodná maminka na mateřské dovolené, v malém bytě v paneláku pouze se svou malou dcerkou. Přes balkon vede zajímavé rozhovory se svým sousedem Davidem, který se živí jako DJ a občas u něj přenocuje nějaký kamarád. 

Doba, ve které obě ženy žijí, není přesně specifikovaná, ale odhaduji ji na devadesátá léta. Dobu, kdy se v bankovnictví postupně zaváděly počítačové systémy a kdy se postupně všechny ručně psané a počítané úkony přenechávaly technice. Vzhledem k tomu, že jsem sama několik let v bance pracovala, jsem se dobře bavila. Naštěstí jsem již z generace, která se bez počítačů neobejde, ale bylo zajímavé číst o době, o které mi vyprávěly v práci kolegyně.

Stejně tak mě bavily příhody mladé maminky Idy s její dcerkou, protože to mnohdy byly pěkně horké chvilky, které si rovněž osobně prožívám se svými malými dětmi právě teď. Fandila jsem jí při seznámení s jedním z Davidových kamarádů přes balkon a naprosto s otevřenou pusou jsem četla, co prováděla Věra při závěrečném pracovním večírku. 

Obě ženy mi vlastně byly velmi blízké. Ida svým maminkovstvím a samotou na mateřské dovolené a Věra prací v bance, bankovním školením, které se od toho mého příliš nelišilo a konec konců i tím večírkem, který naštěstí neznám v tak bouřlivé podobě.

Příběh nebyl nijak složitý. Autorka zvolila spíše poklidně plynoucí vyprávění o jednom roce v životě těchto dvou žen a jen občas se vracela ve vzpomínkách do předchozích let. V románu se neodehrávají žádné velké věci. Příběh vlastně nikde nezačíná, nikam nesměřuje… Je to prostě vyprávění jako vytržené z jednoho obyčejného života dvou obyčejných žen, ukončený opět spíše časově, než dějově.

Petra Nachtmanová má velmi specifický styl vyprávění. Volí zvláštní skladbu slov ve větě a také si vymýšlí plno slovních novotvarů a spojení. Ne vždy jsou však zvoleny úplně šťastně, takže matou a pozměňují význam věty. Např. Ida dostala „mobilní krabici“. Ne, není to žádná chodící či jinak se přemisťující krabice, jak bychom z názvu pochopili. Je to jednoduše krabice od mobilního telefonu… A takových spojení je v textu mnoho. Proto se mi text četl poněkud hůře. Místy byl dost krkolomný a někdy jsem si větu musela přečíst i vícekrát, abych pochopila význam.

Knížka Zaťukej mi na srdce nepatří sice k tomu nejlepšímu, co jsem kdy četla ale splnila to, co jsem od ní očekávala. Oddechové čtení, kde se člověk nemusí moc soustředit na děj a v podstatě se dá kdykoli odložit a kdykoli se k ní můžu zase vrátit. Zpříjemnila mi chvilky venkovního courání s kočárkem. A i když určitě nebudu cíleně nakupovat další autorčiny knihy, určitě si od ní časem ráda přečtu něco dalšího.