Recenze: Barbara Erskinová – Spáčův hrad

Dvě ženy, dva věky, jedno magické místo… Tak je prezentován tento neobyčejný poutavý příběh na přebalu knihy. Miranda, která si nechá říkat od malička Andy, se náhle ocitá bez domova. Dům, ve kterém dlouhé roky žila se svým partnerem, jí lstí zabavila bývalá manželka jejího partnera a Graham, jak se jmenoval, už nemá možnost se bránit. Zemřel totiž na rakovinu. Andy nemá sílu cokoli měnit a tak raději balí, co jí mstivá Rhona dovolí a prchá před ní na samotu…

Barbara Erskinová je autorka, kterou už zná mnoho čtenářů jak po celém světě, tak i u nás. Její první román Žila jsem již před staletími (Lady of Hay) byl vydán již před třiceti lety a stále je to TOP v jejích knihách. Její obliba a známost od té doby rostla a ona si to rozhodně zaslouží. Žádná jiná autorka nedokáže propojit minulost se současností a vytvořit silný, poutavý, napínavý a místy i strašidelný příběh. Přestože je každá její kniha jiná, mají v sobě něco, co je spojuje. To něco, je především kouzelná atmosféra prostředí, ve kterém se příběhy odehrávají. Většinou jsou současné hrdinky osamocené ženy, které žijí samy v prázdném domě nebo bytě, a tam se musí vypořádat se svou minulostí i budoucností. Jsou to malířky, spisovatelky, ilustrátorky, atd. A zpravidla každá najde svého ochránce, který je jí souzený již po staletí…

V nejnovější knize Spáčův hrad autorka představuje ilustrátorku Andy, která prchá před svým dosavadním životem, bolestí ze ztráty milovaného partnera a také před jeho mstivou a psychopatickou manželkou – vdovou. Azyl v tichu a klidu jí poskytne kamarádka, která vlastní na samotě v horách nedaleko Hay velký kamenný dům s pohnutou minulostí, známý po staletí jako Spáčův hrad. Název si dům nese především díky tomu, že se v něm citlivým lidem zdají sny. Zatímco kamarádka odjíždí za rodinou do Austrálie, Andy se zde zabydluje a seznamuje se s místními lidmi. Poznává nepříliš hovorného zahradníka Bryna, sympatickou starší ženu se psy, která ji seznámí se všemi okolo a stane se dobrou přítelkyní… To je další prvek, který na těchto knihách miluji. To přátelské prostředí, které hlavní hrdinku přijme, sousedy, kteří se stanou přáteli a kteří přijmou nenásilně do svého kruhu dosud neznámou ženu…

Andy se pomalu vzpamatovává z prožitých dramat a začíná opět ilustrovat. V noci a někdy i přes den upadá do podivného transu připomínajícího spánek a poznává tak nové postavy, které v minulosti hrály ve Spáčově hradu důležitou roli. V tu chvíli se začíná v knize odehrávat druhá časová rovina, která nás přenáší do čtrnáctého století. Tehdy Spáčův hrad vlastnil bard, básník a věštec, který měl dceru Catrin a několik sloužících. Zatímco přes zimu přebýval v domě, od jara do podzimu putoval po sídlech šlechty a dobrodinců, kterým zpíval své písně a věštil budoucnost. Když jeho dcera Catrin vyrostla tak, aby mohla jezdit s ním, měl o společnost postaráno. Brzy se však ukázalo, že Catrin je mnohem nadanější než otec. Její skladby jsou lepší, její zpěv a hra na harfu hezčí a poutavější a její sny a předpovědi???

Navíc jejich pomocník Edmund, se kolem Catrin motal čím dál víc a to otce zlobilo. Žádný nápadník pro jeho dceru totiž nebyl dost vhodný, tím méně Edmund. Chtěl Catrin pro sebe. Vždyť kdo by o něj ve stáří pečoval a nosil mu pergameny a vyráběl inkoust? Vztah Catrin a Edmunda se přesto stává silnějším, když v tom se Edmund náhle rozhodne a přidá se ke vzbouřencům proti králi.

Barbara Erskinová opět rozehrála naprosto úžasný a kouzelný příběh, plný napětí, lásky, nenávisti, ale i přátelství. Historická linie mi zpočátku přišla trochu plytká a nezáživná, později se však rozehrála více a zajímavěji a já byla zcela pohlcena. Příběh ze současnosti byl naprosto skvělý od samého začátku a to především z důvodů uvedených již výše – ilustrátorka s pohnutou minulostí, atmosféra starého domu a krásné přírody, kterou autorka dokáže perfektně popisovat, přátelství, do kterého je Andy ihned vtažena… Navíc se zde opět objevuje městečko Hay a jeho obyvatelé, kavárničky, krámky s knihami… A také kouzelník, bard a bylinkář Meryn, kterého rovněž znám již z předchozích knih Barbary Erskinové.

Autorka se po třiceti letech vrátila příběhem do míst, kde začínala, tedy do Hay a jeho okolí. A stejně jako u svého prvního románu vytvořila jeden z nejlepších a nejpoutavějších příběhů, které z její ruky vzešly. Věřím, že Spáčův hrad se stane brzy TOPem mezi jejími knihami, ať už pro svůj příběh, atmosféru, nebo dokonalé propracování psychologie postav.