Miko Syrový čelí únosci malého chlapce a na vás čekají akční scény, špičkování policistů a řada momentů, kdy vám vyhrknou slzy do očí. Nevěříte? Autor skloubil to nejlepší z různých žánrů, aby vznikl zcela originální mišmaš, který vás přiková k židlím a nedá vám pokoj ani po odložení knihy. Goffa je svéráz a já se přiznám, že jsem si na jeho stylu psaní vypěstovala závislost.
Počet stran: 224
Rok: 2016
Recenze:
Martin Goffa je pseudonym bývalého policisty, o kterém nevíme takřka nic. Autor tají svou identitu a veřejně známá není ani jeho tvář. Knihy mu vydává nakladatelství Mladá fronta a do světa literatury vstoupil v roce 2013. Už prvotina „Muž s unavenýma“ očima ukázala, kam bude jeho tvorba směřovat. Goffa navázal na tvrďáky drsné americké školy a vytvořil detektiva – policistu Mika Syrového. Pokud je Miko autorovo alter ego, pak soudím, že je Martin Goffa chlap každým coulem.
Miko Syrový se objevil v několika románech a jedné povídkové knize. Mimo sérii vyšel thriller „Vánoční zpověď“, který je drsnou výpovědí muže mstícího se lidem, co ho dostali na absolutní dno. Právě tahle kniha je jistým způsobem blízká románu „Dítě v mlze“. Policisté v nich musí rozlišit, co je zlo a „zlo“, a čtenář je šokován, že sympatizuje s těmi, kteří by měli být těmi špatnými. „Dítě v mlze“ je vyprávěné z pohledu Mika a Goffa svůj kulometný a přímočarý styl vyprávění obohatil o poetické a lehce filozofické pasáže, nad kterými budete dlouho přemýšlet, anebo si je budete číst stále dokola, protože vám budou připadat krásné.
Miko se musí vypořádat nejen se svými rodinnými problémy, ale především s pachatelem únosu, kterého důvěrně zná. Proti své vůli je vtažený do komplotu plného intrik a neví, komu a čemu má vlastně věřit. Miko je upřímný a cynický vypravěč, ale nyní se setkává s něčím, co se dotkne jeho srdce. Muž, jindy nelítostný ve svých zásadách, začíná zpochybňovat všechno, co považoval za dogma. Velkou roli zde mají postavy z jeho minulosti a je zajímavé sledovat, jak se minulost prolíná s přítomností a ovlivňuje budoucnost.
Některé scény jsou víc než srdceryvné, jiné jsou nabité testosteronem a u jiných se budete smát. Goffa si nebere servítky a s chutí prozrazuje triky a fígle policistů, kteří se často řídí zásadou, že účel světí prostředky. Příběh se odehrává v Praze, ale svým pojetím připomíná americké thrillery. Pokud si nějaká Goffova kniha říká o zfilmování, pak je to rozhodně „Dítě v mlze“. Jako čtenářka – žena bych možná uvítala, aby víc zatlačil na pilu v emocionálně vypjatých scénách, ale Goffa je prostě svůj a já musím konstatovat, že je to nakonec dobře. Autorův styl je jedinečný, nenapodobitelný a on díky němu vyčnívá. Možná není líbivý, ale o to je uvěřitelnější. Goffa vás dokáže strhnout a jeho Miko vás donutí, abyste se do něj buď zamilovaly, nebo si přáli být jako on.
„Dítě v mlze“ vám poskytne jedinečný čtenářský zážitek, který byste si neměli nechat ujít. Jiné knihy čtete, ale tuhle budete prožívat. A je úplně jedno, zda jste sentimentální naivkové, nebo cynici Mikova ražení.
Autor recenze: Veronika Černucká
Knižní kavárna 
Zanechat odpověď